Stěžejní okamžik
Nadčasový okamžik čisté transformace
5. května 1970 v přímořském městečku Nargol na západním pobřeží Indie nedaleko Bombaje došlo k mimořádně významné události - otevření Sahasráry, energetického centra limbické oblasti.
Význam tohoto kroku nelze dostatečně vyzdvihnout. Vše, co v duchovním odkazu Šrí Mátadží následovalo, pramenilo z této události. Stejně jako důležitý vědecký objev nebo nádherné umělecké dílo i tento jedinečný průlom po celá léta rezonuje a ovlivňuje všechny, kdo se s její prací a vizí setkávají.
Objev Šrí Mátadží byl a je jedinečný. Otevření Sahasráry je okamžikem čisté transformace a poskytuje lidským bytostem metodu, jak se dostat za svá omezení a spojit se s něčím větším. Tato událost a uvědomění, které přinesla, bylo to, na co čekala.
„Hledala jsem cesty a postupy,“ vysvětlovala, „zpracovávala jsem je ve svém nitru prostřednictvím vlastního stylu meditace v tom smyslu, že jsem vypracovávala všechny permutace a kombinace. Když jsem se setkala s nějakým člověkem, zjišťovala jsem, jaké má problémy a jak je může překonat. Snažila jsem se toho člověka vnitřně studovat.“
Šrí Mátadží věděla, že klíč k pochopení lidského údělu spočívá v pradávných znalostech o subtilním těle. Toto tělo, které se nachází za hranicemi fyzického těla, je skutečné, skládá se z kanálů, energetických center a prvotního zdroje energie známého jako Kundaliní. Funkce a struktura odrážejí fyzický systém známý vědě, ale na jemnější úrovni.
„Viděla jsem, co všechno se děje,“ vzpomínala. „To byl ten den, kdy jsem si řekla, že musím nějakým způsobem otevřít poslední čakru.“
Tato čakra neboli energetické centrum se v sanskrtu nazývá Sahasrára a je umístěna v limbické oblasti mozku. Otevření tohoto energetického centra bylo spouštěčem, který vše uvedl do pohybu, bylo branou k pravdě.
“I was all alone and I felt very good. There was no one around to say a word. And then, in meditation, I felt that the time had arrived when the Sahasrara must be opened. At the moment I desired for the opening of the Sahasrara, what I noticed was that the Kundalini rose like a telescope within me, opening one after the other, traveling upwards. It was like the colour of molten, red-hot iron.
„Pak jsem uviděla vnější podobu Kundaliní, která stále stoupala vzhůru a v každé čakře vytvářela zvuky. Kundaliní vystoupala až nahoru, aby pronikla Brahmarandrou.“
Brahmarandra se nachází ve fontanelní oblasti na vrcholu hlavy. Šrí Mátadží zde popsala zážitek seberealizace - rozkvětu poznání a uvědomění, po kterém mnozí tolik touží. Mluvila o metě, o kterou tolik lidí usiluje, o odměně obvykle spojené s léty odhodlání a usilovné práce.
„V tu chvíli jsem vnímala, že energie, která byla nade mnou, do mě náhle vstupuje ze všech stran jako chladný vánek. Viděla jsem, jak se to úplně otevřelo, a do celé hlavy mi začal proudit velký příval vánku. Cítila jsem, že jsem ztracená, že už více nejsem. Byla tam jen milost. Viděla jsem, jak se mi to celé děje.“
Šrí Mátadží věděla, že tuto zkušenost seberealizace, toto vyšší poznání, je třeba sdílet se světem.
„Tehdy jsem si uvědomila, že by nezaškodilo začít s touto prací. Zmatek byl zažehnán. Konečně nadešel čas. Nebylo se čeho bát. Muselo se to koneckonců udělat. Přišla jsem na tento svět pouze za tímto účelem, abych v lidech probudila kolektivní vědomí. Pomyslela jsem si, že dokud lidé nepřijmou seberealizaci nebo nepochopí své vlastní Já, nebude možné tento úkol uskutečnit. Cokoli jiného by se člověk na tomto světě snažil dělat, by nebylo vůbec k ničemu.“
Šrí Mátadží popsala, jak začala její duchovní práce. „Vypracovala jsem to na jedné staré paní, která mě dobře znala. Když se jí dostalo realizace, cítila jsem uspokojení. Cítila jsem, že i mnoho dalších by mohlo získat realizaci. Bylo snadné dát realizaci jedné osobě. Bylo velmi snadné učinit vědomého jednoho člověka, ale aby se to vypracovalo na kolektivní úrovni, pro masy lidí, bylo zapotřebí ještě víc práce.
Každý musel získat prospěch díky samostatné realizaci, ale je pravda, že tento typ práce nebyl nikdy předtím prováděn na kolektivní úrovni. Tohle všechno se mi podařilo díky meditaci.“
Její práce týkající se široké veřejnosti v tichosti pokračovala po mnoho let. „Nikdo se nikdy nevěděl, jaké síly v sobě mám. Nikdo mě neznal ani o mně neměl tušení.“ Většina lidí rovněž nebyla připravena na to, co říkala. Její poselství, revoluční i odvážné, bylo zároveň pro většinu lidí zásadní výzvou k pochopení sebe sama.
„Ale když se v oné ženě probudila Kundaliní,“ vzpomínala Šrí Mátadží, „cítila jsem, že do ní vstoupila jakási jemná síla. Poté získalo realizaci dalších dvanáct lidí. Byli ohromeni tím, jak jim začaly zářit oči. Začali vše jasně vidět a uvědomovat si díky síle jedinečné citlivosti, která do nich vstoupila a díky níž mohli všechno vnímat.“
Díky seberealizaci se lidé stali svým opravdovým Já. Uvědomili si, co předtím nevěděli. Začali v sobě navzájem vidět sami sebe. A tím začala skutečná integrace.
„Uvědomila jsem si s určitostí jednu věc - že těchto dvanáct lidí má dvanáct různých povah a nějakým způsobem by jim mělo být řečeno, jak integrovat sílu světla, kterou Duch disponuje,“ řekla. „Je to, jako když pomocí jehly navlékáme květiny do jediné girlandy... Když obdrželi svou realizaci, všimla jsem si, že se uvnitř - uvnitř každého z nich - začali jeden po druhém integrovat do jediného řetězce.