Átma
Naše věčné Já
Ve velmi raném stádiu vývoje lidského plodu vstoupí Átma (sanskrtské slovo označující našeho věčného Ducha) do srdce plodu, které pak začne pulzovat. Biologicky se srdce vyvíjí v blízkosti hlavy embrya v kardiogenní oblasti a později se s vývojem těla posouvá dolů do hrudníku. Átma sídlí v srdci jako tichý pozorovatel našeho života a do našeho vědomí se dostává až prostřednictvím seberealizace. Je odrazem prapůvodní bytosti uvnitř nás. Nevyvíjí se, ale je cílem naší evoluce, nebo bychom mohli říct, že cílem evoluce lidského vědomí je dosažení stavu Ducha.
Zatímco západní filosofie se soustředí na individualismus a rozvoj osobnosti či ega, východní filosofie je spjata s kolektivností a snaží se obrátit jedince dovnitř, k našemu kolektivnímu bytí, k všepronikajícímu Duchu.
Šrí Mátadží popisuje, jak přestřižení pupeční šňůry při narození způsobí oddělení našeho vědomí od absolutního božského vědomí v jemném kanálu Sušumna. Na hrubé úrovni toto oddělení odpovídá mezeře mezi solárním plexem a bloudivým nervem parasympatického nervového systému. Tento jev byl v mnoha starověkých písmech pojmenován například jako Void (prázdnota) v zenovém systému nebo Mája (iluze) v hinduismu. Během dětství se pak naše omezené lidské identifikace, symbolizované egem a superegem, nafouknou jako balóny pokrývající levou a pravou mozkovou hemisféru, které odpovídají koncům levého a pravého sympatického nervového systému, a ohraničí naše vědomí jako samostatnou entitu, v jejímž čele stojí vědomí "já" (Aham).
V procesu seberealizace, když Kundaliní vzestoupí do srdce, osvítí Átma a my začneme pociťovat vrozenou kvalitu Átma - čistou radost z vlastní existence. Když Kundaliní dále stoupá k Sahasrára čakře, nejvyššímu energetickému centru umístěnému ve fontanelní oblasti hlavy, naše individuální Átma se spojí s všepronikající vesmírnou silou a my jsme zaplaveni blažeností z toho, že jsme sjednoceni sami se sebou a se silou, která prostupuje vesmírem. I pouhý náznak této radosti (který můžeme vnímat, když nám nad hlavu vystoupá jen několik vláken Kundaliní) nám může sloužit jako světlo hvězdy na naší duchovní cestě. Jakmile tuto radost pocítíme, nechceme o ni přijít a automaticky se vyhýbáme postojům a chování, které jejímu udržování a růstu škodí. Proto v Sahadža józe existuje jen velmi málo pravidel a neexistují žádná dogmata jako taková.
Adi Šankaráčárja, jeden z proslulých indických duchovních mistrů, popisuje tento absolutní stav vědomí kolektivního bytí, který se odráží v našem srdci, jako věčnou blaženost v nádherných verších „Atma shatakam“.
„Manobuddhyahamkar. Chittani Na Aham
Nejsem ani inteligence, ani mysl, ani pozornost, ani ego.
Na cha Shrotr. Jihve, Na cha ghraan Netreghraan Netre.
Nejsem ani orgány sluchu, ani orgány chuti, čichu či zraku.
Na cha vyom. Bhumir Na Tejo Na Vayu
Nejsem ani nebe, ani země, ani oheň, ani vzduch.
Chidanand. Rupah., Shivo ham, Shivo ham
Jsem věčná blaženost a vědomí, jsem Šiva, jsem Šiva.“
