Kulturní integrace
Na cestě k udržitelné civilizaci
Na seminářích, tiskových konferencích a neformálních přednáškách Šrí Mátadží často říkala, že v historii všichni proroci a světci hovořili o potřebě poznat své Já, svého ducha. „To je to, co musíme udělat, rozvíjet náboženství svého ducha,“ říkala. Růst náboženství přirovnala k růstu velkého stromu, který je sice jeden, ale má mnoho květů. Lidé v nevědomosti květy trhají a používají je k vzájemnému boji, přičemž zapomínají, že tyto květy pocházejí z téhož stromu.
Během jednoho veřejného programu se jakýsi znepokojený posluchač zeptal Šrí Mátadží: „Matko, jak budou ostatní lidé rozumět vašemu poselství?“ Šrí Mátadží se usmála: „Každý přece rozumí lásce, ne?“ A pomocí meditace Sahadža jógy odhalila metodu, jak dosáhnout integrace mezi jednotlivci různých kultur a náboženství: stav vědomí, který se při naprostém klidu mysli stává integrující silou známou jako kolektivní vědomí.
Carl Jung popsal kolektivní vědomí takto: „Kromě našeho bezprostředního vědomí, které je zcela osobní povahy a které považujeme za jedinou empirickou psychiku, existuje druhý psychický systém kolektivní, univerzální a neosobní povahy, který je u všech jedinců totožný.“[1] Meditace Sahadža jógy aktivuje vědomí na hlubší úrovni, u kořenů samotného autonomního nervového systému. Když se ztiší rušivé brebentění mysli i dlouhodobé podmíněnosti, je člověk schopen rozpoznat, že se kulturní rozdíly vyskytují jen na povrchu. „Univerzální a odosobněná přirozenost“ je jedna.
„A tak si musíme uvědomit, že nás všechny spojuje určitý společný princip života,“ vysvětlila Šrí Mátadží, „že všichni máme v sobě svou Kundaliní. Musíme tedy respektovat všechny lidi, všechny lidské bytosti, ať už pocházejí z jakéhokoli národa, ať už patří k jakékoli zemi, ať už mají jakoukoli barvu pleti, protože všichni mají svou Kundaliní.“
Během svých cest se Šrí Mátadží živě zajímala o umění a řemesla jednotlivých zemí a pozorovala, jak odrážejí kulturu ducha. „V této kultuře nepodléháme něčemu jen proto, že je to drahé nebo velmi pompézní a okázalé navenek,“ řekla. „To, co v této kultuře sledujeme, je, nakolik to dává radost.“
Šrí Mátadží po mnoho let zvala na kulturní festivaly umělce z různých zemí, prostředí a náboženství. Těm, kteří se v těchto uměních nevyznali, vysvětlovala význam qawwali, rág, Vivaldiho, koncertních skladeb nebo klasických indických tanců. Tato vystoupení pořádala nejen proto, aby podpořila živobytí umělců a udržovala umělecké tradice, ale také proto, aby ukázala, že umění a hudba z různých kultur a prostředí mohou manifestovat univerzální a všeobecně radostnou kulturu ducha.