Manželství a nezávislost
Základ rodiny a společnosti
Dětství a dospívání Šrí Mátadží se prolínalo se zrodem nového indického národa a ukázalo se, že tím byla ovlivněna i její léta manželky a mladé matky.
Nirmala Salve, dnes všeobecně známá jako Šrí Mátadží Nirmala Déví, se 7. dubna 1947 provdala za Čandriku Prasád Šrívastavu. O sto dvacet devět dní později, 14. srpna úderem půlnoci, se Indie stala svobodnou.
Jak vyprávěl mladší bratr Šrí Mátadží, H. P. Salve, důvěrně nazývaný Babamama: „Během komunálních nepokojů (v době rozdělení v roce 1947) najednou někdo zaklepal na dveře. Když Nirmala otevřela, našla u vchodu stát nějakou paní a dva pány, kteří vypadali nesmírně vyděšeně a ustrašeně. Řekli Nirmale, že jsou uprchlíci z Pákistánu, a protože jeden z nich je muslim, jdou po nich hinduisté a pronásledují je s tasenými meči. Nirmala je bez váhání přijala a ukryla je v jedné místnosti.
„Po nějaké době přišli nějací lidé s tasenými meči,“ pokračoval, „a řekli, že se v domě skrývá muslim. Nirmala to kategoricky popřela a blafovala, že je sama přesvědčená hinduistka, tak jak by mohla poskytnout ochranu muslimovi. Lidé s meči jí zpočátku nevěřili, ale když uviděli velké bindi na jejím čele, symbol hinduistické vdané ženy, odešli přesvědčeni...“[1]
Tento incident se odehrál v době jejího těhotenství a v prosinci 1947 porodila své první dítě, Kalpanu. Dne 29. ledna 1948 se Šrí Mátadží setkala s Mahátmou Gándhím, který si vzal Kalpanu na klín a řekl: „Nepálí (láskyplná přezdívka, kterou dal Šrí Mátadží), vypadáš stále stejně a teď jsi matka. Kdy začneš se svou duchovní prací? Teď jsme volní, měla bys začít dělat, co jsi chtěla.“ Následujícího dne došlo k tragické události - při večerních modlitbách byl Mahátma Gándhí politickým extrémistou zavražděn.
V roce 1948 byl manžel Šrí Mátadží, Čandrika Prasád, (později známý jako Sir C.P. Šrívastava, v roce 1990 povýšený královnou Alžbětou II. do rytířského stavu) vybrán do indické zahraniční služby a indické správní služby (I.A.S). Na radu Šrí Mátadží se sir C. P. rozhodl zůstat v I. A. S. a sloužit své zemi v rámci této organizace. Během těchto rušných prvních let manželství se jim v únoru 1950 narodilo druhé dítě, Sádhana. V květnu téhož roku byl sir C. P. jmenován městským soudcem do Lucknow a mladá rodina tam nějakou dobu zůstala.
Koncem roku 1951 odešel sir C.P. do Meerutu jako další okresní soudce. Služební bungalov se nacházel na rozsáhlém pozemku a byl postaven v tradičním britském stylu. Šrí Mátadží, nyní se dvěma malými dětmi, obdělávala půdu přiléhající k bungalovu. S pomocí zemědělského pomocníka přeměnila nevyužívanou půdu na velmi úrodnou zeleninovou zahradu. Pěstovala zeleninu pro domácí potřebu a přebytky prodávala, aby doplnila rodinný příjem.
Ve svých pamětech H. P. Salve vzpomíná: „Farma Šrí Matadží byla považována za nejlepší farmu v okrese. Brinjaly (lilky) byly tak velké, že jsem je nemohl zvednout. Pěstovala obrovský květák, obří rajčata, velikánské okurky. Bylo neuvěřitelné, jak dokázala vypěstovat tak velkou zeleninu.“
V roce 1953 se rodina Šrí Mátadží přestěhovala do Bombaje, když byl sir C. P. vyslán na Generální ředitelství námořní dopravy (později se jmenovalo Shipping Corporation of India). J. P. Salve vzpomínal na nádherné letní prázdniny se Šrí Mátadží a jejími dětmi v Pačmarhi, horské stanici poblíž Čhindváry ve střední Indii, nádherné oblasti se starobylými jeskyněmi, vodopády, lesy a divokou přírodou. Šrí Mátadží a její rodina trávili také hodně času v Nágpuru, kde žilo mnoho jejích příbuzných.
V neděli 8. února 1955 přijali lékaři otce Šrí Mátadží do nemocnice. O týden později se kolem něj shromáždily všechny jeho děti. Šrí Mátadží si byla se svým otcem nesmírně blízká a vždy si vážila jeho rad, zejména v duchovních otázkách. Její bratr vzpomínal, že se jejich otec Nirmaly zeptal: „Podařilo se ti najít tu metodu?“ Nirmala mu odpověděla: „Ne." - Měl na mysli metodu hromadné realizace. Obklopen svou rodinou Prasád Salve o dva dny později, 17. února 1955, zemřel. J. P. Salve obdivoval, že Šrí Mátadží, „která mívala oči plné soucitných slz při pohledu na jediného žebráka, v té chvíli velké osobní ztráty sebrala veškerou odvahu a začala zařizovat pohřeb“.