„Viděla jsem, jak spouštějí vlajku Velké Británie, a viděla jsem, jak vztyčují trikolóru. Bylo to - neuvěřitelné,“ vzpomíná Šrí Mátadží. „Nedokážu vám říct, jaký to byl v tu chvíli pocit - ten pocit, že pravda tak či onak zvítězila nad nepravdou. Spravedlnost zvítězila nad nespravedlností.”

Po letech britské nadvlády přinesl boj za nezávislost díky statečnosti a obětem nesčetných občanů konečně své ovoce. „Kolik lidí se obětovalo, kolik bylo mučedníků,“ řekla.

Její rodina se začala obětovat, když bylo Šrí Mátadží pouhých osm let a její rodiče byli uvězněni za účast v boji za svobodu. V tomto útlém věku převzala odpovědnost za péči o své mladší sourozence. Rodina byla nucena opustit svůj pohodlný domov, přijala sparťanský způsob života, žila v malých chatrčích, spala na podlaze a někdy se obešla bez jídla. „Pocit, že všechno, co naši rodiče dělají, je pro svobodu naší země, byl tak povznášející... že jsme nikdy ani nepomysleli na drobné výdobytky, o které děti žádají,“ vzpomínala Šrí Mátadží.